Na modelu výrobního cyklu uhelné elektrárny jsou znázorněny hlavní toky surovin a produktů, které elektrárna využívá a které zároveň vznikají při procesu výroby elektrické energie. Největší množství suroviny, které osmisetmegawatová elektrárna spotřebuje (asi 3 mil. tun/rok) je hnědé uhlí. Do elektrárny se dopravuje železničními vagony z povrchového dolu. Stejným způsobem je do elektrárny z vápencového lomu dopravován i vápenec. Dále je do elektrárny čerpací stanicí surové vody dopravována přídavná voda. Ta se používá pro různé technologické provozy a po úpravě a vyčištění v chemické úpravně vody i pro napájení kotlů kde se vyrábí pára pohánějící turboalternátory. Finálním ekologicky čistým produktem elektrárny je elektrická energie. Ta je přes rozvodnu elektrárny vyvedena do rozvodné sítě 400KV a distribuována velkoodběratelům. Linka o napětí 110KV je zavedena k jednomu z odběratelů elektrické energie – do cementárny. Vedení o napětí 22KV směřuje do transformační stanice obytného souboru vesnice. Odpadním produktem spalovacího procesu jsou kouřové plyny, popílek a další emise. Popílek je zachycován elektrostatickými odlučovači a to téměř se 100% účinností a je dopravován tlakovým vzduchem potrubími do velkokapacitních sil. Následně je využíván pro výrobu cementu, pro výrobu stabilizátu a ve stavebnictví. Oxidy síry obsažené v kouřových plynech jsou zachyceny v absorbérech odsiřovacího zařízení elektrárny. Do komína, a nebo v případě tohoto modelu do chladících věží jsou pak zavedeny spaliny už bez nežádoucích a škodlivých příměsí. V absorbérech dochází k vypírání kouřových plynů a vzniku tzv. energosádrovce. Ten se přímo v elektrárně upravuje na sádru ze které se ve zpracovatelském závodě vyrábějí sádrokartonové desky. Energosádrovec se dále využívá při výrobě cementu. Vytěžené prostory povrchového hnědouhelného dolu jsou zaváženy stabilizátem vyrobeným z popílku a energosádrovce a zahrnuty zeminou. Krajina je tak přetvářena do svého původního reliéfu a může být po rekultivaci dále obdělávána. Z modelu je zřejmé, že cyklus technologických procesů elektrárny je v zásadě cyklem uzavřeným a neovlivňuje životní prostředí. Veškeré produkty elektrárny jsou zpracovány v cementárně, v závodu na výrobu sádrokartonových desek, na stavbách a nebo využity při rekultivaci vytěžených prostor povrchových dolů.